Diskuze o těhotenství, dětěch, rodičích a všem co nás zajímá

Maminky, odebrali jste nebo odeberete svému dítěti pupečníkovou krev? Myslíte, že je to prospěšné? Díky

Jídlo, nápoje, potravinové doplňky, léky, prací prášky, drogerie, dětské pleny a ubrousky, kosmetika, benzín, ale i nábytek, koberce, podlahy, malování a tapetování, dekorace, ložní prádlo a kuchyňské potřeby. Za to všechno více či méně pravidelně utrácíme.

A za všechno toto zboží i služby můžeme dostat 30% utracených peněz zpět. Stačí jen poslat podepsané účtenky nebo jejich kopie na správnou adresu.

Já už to takto praktikuji 4 měsíce a za tu dobu jsem od společnosti dostala bezmála 20 tisíc korun, což pro maminku na mateřské není zrovna k zahození. Navíc jsou to peníze, které se nedaní, jelikož se jedná pouze o tzv. obratový bonus, jakousi náhradu již vynaložených nákladů.

Jestliže Vás zajímají podrobnosti, ráda Vám je zašlu mailem i s prezentací od společnosti.
Proč utrácet více než je bezpodmínečně nutné? Vždyť ušetřené penízky můžeme všechny použít pro naše děti... Nebojte se mě kontaktovat, za to přeci nic nedáte…

Já bych si nezaplatila plastiku prsou A to ani kdybych měla peněz opravdu hodně (jako že stejně nemám).
Co vám přijde tak zbytečný, že byste si to nezaplatily ani, kdybyste na to desetkrát měly?

Což takhle za co byste dali, kdybyste měli? Kdybych měla, tak uschovám dětem pupečníkovou krev. Je to léčba budoucnosti, úplně přírodní, bez vedlejších účinků. Ale třeba na plastiku bych nešla, ani kdybych peníze měla. Bála bych se komplikací.

Považuji za zbytečnou investici hromadu věcí, ať už peníze máme nebo ne. Asi by se nic nezměnilo.

Já bych asi neměla omezení. Vydala bych je za vše, co by se mi v tu chvíli pozdávalo.Klidně drahá velká auta, obr baráky, super dovolené, kožichy. Jéje, já bych byla marnotratná fiflena. MMCH prsa mám slíbená od manžela za 15let sňatku - tak doufám, že na to uškudlí Jestli bych na to šla opravdu, to nevím, ale v teoretické rovině ano
Jenže nejsem bohatá, ale snění je to krásné

Šešule, tak už i ty jsi bláhová moralistka?
Já jsem kdysi říkala, plastika nikdy. Dnes si říkám, kdyby mi narostly G a měla 160 a po dítěti až někam k pupku a nosit takovou zátěž na zádech, šla bych hned...
Jinak je to tak široké téma, že bych nechtěla, aby mě peníze zkazili, abych nakupovala cokoliv, jen proto, že na to mám... Nevím, nelze odpovědět.
Nemusím mít hodně peněz, abych nikdy nešla nakupovat k vietnamcům hračky například.

G by byly ještě fajn. Mám u jedný podprdy dokonce Jéčko.

Tak velký prsa, to už jsou zdravotní důvody. Když tě z nich bolí záda, tak to je něco jinýho, ne?

To není moralizování. Umělý prsa se mi prostě nelíbí a svoje prsa (i když jsou visací) mám moc ráda na to, abych do nich nechala řezat. Navíc chci mít ještě děti a bála bych se, že budu mít problémy s kojením. Tož tak. Je spousta věcí, co bych si zas zaplatila, to jo

Šešule, kdyby mi bylo 50. a neměla bych deset let chlapa, tak možná bych si i ten sex jako dárek zaplatila, ha ha ha.
Na tohle fakt není nic, co lze odpovědět.
Nekoupila bych si ten diplom v Plzni, nebo bych nezaplatila nikomu vraždu a tak.
A to, že je někdo blbej a vše nacpe do plastik, protože chce být jiný, to je jeho věc a škoda o tom mluvit.

No co, já bych v případě toho chlapa taky nebyla tak striktní

Já za prsa joooo. Za zmenšení, respektive zkrácení.

Nedala bych peníze za falešnej diplom.

Zkrácení, to je přesné

ted si uvědomuju tu so uvislost. Zkrátit prsa klidně, ale studium nééééééé.

Já bych si plastiku prsou pořídila. Dala bych si je zmenšit. Věcí, co bych si nepořídila, je hodně. Třeb drahé auto, jachtu.... jé mě napadá věcí.

nooo, jachta.... kdybych mela penez faaaakt hodne...

spis bych si neporidila zavodni auto, protoze to neni muj styl
zamerne nepisu drahe auto, protoze drahy je i obytnak z bazaru, ktery mame a ktery mooooc miluju a uz nikdy jine auto nechci

Já zase myslela třeba Mercedes za 2 miliony nebo Hamera apod.

motorku, sen mého muže

Ten seznam by měl asi milion položek a tolik času zas nemám.
Spíš by pro mne bylo snazší napsat, co bych si pořídila, kdybych nebyla limitovaná penězi. Na to by mi stačilo tak pět, maximálně deset řádků.

co je považované skoro za společenskou nutnost. Pro mě je to třeba ta plastika čehokoli. Růžový slony a hodinky s vodotryskem jsem samozřejmě nemyslela

Asi se potřebuju ujistit, že v tom nejsem sama. Než jsem se stala matkou, měla jsem představu, že budu dítěti kamarádkou, budu všechno vysvětlovat, vyjdeme spolu po dobrém. atd. atd...A realita? Mám tříleté dítě a připadá si spíš než jako matka-jako biřic.
Malá ilustrace: jdeme ven...syn se oblékat umí, ale když mu řeknu, že to má udělat, tak si sedne a chová se, jako kdyby si neuměl nandat boty, přetáhnout mikinu...bohužel vím, že to umí. Prostě se mě snaží donutit k tomu, abych "posloužila".
A to to jde u nás pořád dokola. Vzdory, naschvály, máloco udělá, když se to od něj čeká nebo po něm chce.
A já se přistihuju při depresi...mateřství je úplně jiné, než jsem si představovala...moje dítě je jiné, než bych čekala a potřebovala...nemám u něj žádnou autoritu, jak tohle půjde dál?;((

Taky si tak /aspon někdy/ připadáte? Že se veškerá vaše snaha míjí účinkem, že dáváte - energii, čas, nervy...a zpátky dostáváte většinou - stres. Neříkám, že ne i pěkné okamžiky, ale těch nervů je kolikrát podle mě daleko víc.

Podělte se o svou zkušenost.

První dítě? )) To si člověk všechno strašně bere. Časem jsem se naučila, že se svět nezboří, když se dohodneme, že já jí obuju boty a bundu a ona si natáhne kalhoty a triko. Tříleťáci jsou v tomhle extrémně výživní, prostřední dcera tím právě prochází. U první jsem to řešila, časem vzdala a ejhle, v pěti letech se obléká sama i celkem rychle atd

Můžu potvrdit, 3-4 roky,super věk na tohle. Mé 20m dcery se oblékají svlékají i bez pokynů. Stačí říct, že se jde ven nebo přijít. I si uklidí boty na své místo do botníku. 4leťák boty s oblibou nechá ve dveřích, bundu mrskne na botník a při odchodech naopak "neumí" zapnout zip. A to si umí bez utáhnutí když chce zavázat i kaničky. Někdy mě to vytočí, že musím jít jinam, abych neujela a jindy ho tam prostě nechám. To jsou pak mety se obléknout a za náma ~

Ještě podotknu, že jinak je moc šikovný a slušný (omluví se, že na něco zapoměl, sám se "práskne" omluvou, i když do někoho strčí - výjimkou jsou sestry . Takže prostě jen občas zkouší. Zvlášť když přijde od babičky

No jo, onehdá takhle pětiletá chudák klusala vedle kočárku ostrým tempem do školky, od půlky cesty brečela, ale od té doby to stačí připomenout a jak je rychle oblečená

Dcera(6 let) v poslední době začala být neuvěřitelně drzá.Každému by poroučela,rozkazovala,je hubatá,má poznámky že to je na to jí jednu fláknout a vůbec chování,že bych ji někdy opravdu nějakou vrazila.Ačkoli jsem jí již několikrát vysvětlovala a usměrňovala,že není možné aby se takto chovala,dnes jsem nebyla daleko od toho ji seřezat,ačkoli ji nebiju.No,rozdýchala jsem to a vyřešila tím že jsem na ni zařvala a odkázala ji do jiné místnosti,aby si tam šla přemýšlet o tom jak se chová.Chtěla bych však u ní toto vhování odstranit,ovšem nevím jakým způsobem,aby se to nemíjelo účinkem.Dříve taková nebyla,nevím zda to odkoukala jinde nebo to přišlo s věkem,či proč,ale nelíbí se mi to a rozhodně mám zájem ji vyvést z toho že se takto může chovat.Když přemýšlím nad tresty,asi jediné co mě napadá je zákaz počítače,jinak nevím,takové ty tresty jako zákaz chodit ven mi jsou proti srsti,tak nevím jak na ni.

Já to řeším tak, že vysvětlím (nebo předvedu) dítěti, jaké to je, když na něj jsem hubatá já. Vždycky uzná, že se mu tón mého hlasu nelíbí a že tedy by také nechtělo, aby na něj někdo takhle mluvil.
Jinak taky říkám, že existují nějaká pravidla slušnosti a ať si představí, jak by to vypadalo, kdyby byli k sobě všichni lidi permanentně drzí.
Nedávno jsem zrovna řešila se synem, že to, co mi řekl, už přehnal a on se hájil tím, že mu došla trpělivost. Tak jsem mu řekla, že v určitých věcech má slušnost prostě přednost před jakýmikoli emocemi a že já taky nevyjedu na chodbě na souseda, že mi třeba nanosil před práh hlínu.

Starší dcerka má 5let a je to stejné, tohle prostě nejde nijak řešit, každý si musí najít své praktiky. Osobně to řeším domluvou-zvyšeným hlasem a když to nepomůže tak řvu. Nachvíli to pomůže a pak je to zase to samé. Asi předškolní puberta

přidávám se do klubu .
mám syna 4r. a něco a je to to samé....máme doma roční dcerku,tak asi si tak vynucuje pozornost,nevím~d~.ale není takový stále-většinou pokud je doma manžel nebo se předvání u babiček,že neposlouchá a odmlouvá. když je se mnou,je z 90procent hodný..

Pájo u nás je to naopak, synovi je 4,5r a drzý je v největší míře na mne, u taťky nebo babiček to nezkouší, asi nemá potřebu se proti nim vyhranit, kdežto proti mě ano... často si říkám, kolik ještě vydržím a co mě ještě čeká

Limai, nemáš náhodou miminko? Je možné, že dcera si říká o pozornost.~d~

miminko máme,ale syn je zlatíčko a většinu dne ještě prospí,takže péče o něj mi zabere minimum času a tak mám na dceru času dost,hraju si s ní,chodíme ven,zrovna než jsem šla založit diskusi tak jme si malovali,pak chtěla jít ven s kamarádkama.Téměř každý večer před spaním čteme,stejně jako před narozením mimča,takže si myslím že pozornosti se jí dostává asi tak tolik jako dříve.Jinak pokud jde o její vztah k bratříčkovi,tak ho neustále oblejzá,Adámku sem, Adámku tam,Adámku ťuťu ňuňu,v rámci možností se o něj sama od sebe stará.

Limai, konkurenta určitě tuší. Já zase ti tvrdost tolik neprosazuji, ale zabírá například dámská jízda(jen já a dcera), kolektiv více dětí(kde má dcera parťáka) a můj řev. Já tedy nerada řvu, ale často - i když zafunguje i mé oblíbené:"Teď jsem opravdu rozčílená a začnu křičet!" No, to se pakuje, jelikož mám vysoký hlas a po mém "zařvání" by přiběhl i Goro, případně přiletěl netopýr. .

Ehm.. vykojený mozek a špatné vyjádření.. toliko než "tvrdost" jsem měla na myslí důslednost. Jakože když "pokud budeš tahle mluvit, chovat se... blablabla"-"tak... následuje trest dle vlastního výběru"...

Já jsem měkejš.. a většinou jen vyhrožuju a skutek utek, ale dle toho se mnou Bára taky "mávala"... od předvčírka už váží skutky a včera když "přepískla" (jakože praštila Honzu-aniž by si uvědomovala že mu může ublížit), tak jsem jen houkla že je bez pohádky.. a sama zalezla zhasla a nediskutovala...

Ovšem teď to musíme ještě dopilovat k tomu že "nebude zač jí trestat" ale na to je Honzík členem domácnosti velmi krátkou dobu abych chtěla zázraky~

Limai ať chceš nebo nechceš si to připustit je to jednoznačně projev žárlivosti na mladšího sourozence! Tedy mimo jiné... Je úplně jedno kolik času dceři věnuješ a je úplně jedno že je synátor "zlatíčko" prostě ji přibyl domů konkurent se kterým se MUSÍ VYROVNAT.. věř mi že vím o čem mluvím protože mám doma momentálně to samé v bleděmodrém (ehm v bleděrůžovém) akorát dceři je 4,5 roku. Je drzá, zlá, odmlouvá, peskuje, ve vteřině se hystericky směje a ve druhé vteřině hystericky pláče kvůli nějaké prkotině.

Co poradit? Být tvrdá a nekompromisní (ale zároveň chápavá a všimavá)... jde to blbě ale jde to.. Bára už to před třemi dny fakt přepískla, takže jsem jí zakázala večerní pohádku na dobrou noc (jeden z pro ní nejvyšších trestů)... plakala a křičela dobře 20 minut v postýlce že "chce poháááááááááááádkuůůůůůůůůůůůůů".. ale nikdo z nás nepovolil.. ale zdá se že konečně pochopila, že jsou hranice přes které nesmí, jinak přijde trest...

Vidíš-li ty jako jediné "trestní" východisko počítač.. zakaž jí počítač dokud "nedostane rozum"...

Také neporadím, jen konstatuji to samé, dětem bude 7 let a tahle hubatost (mírně řečeno) a obrovská suverénnost a samostatnost je postihla nástupem do školy v září.. Tedy nevím, zda to souvisí, ale zdá se, že ano.

U nás naprosto stejný případ, letos nástup do školy (v září 7 let) a na denním pořádku odmlouvání, poslední slovo, drzost a podobně. Také nevím,, jakou nejelpší cestu zvolit.

mam doma to same, tak jsem zvedava, co kdo poradi : )

Z dětské psychologie je známa potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších smyslových podnětů, tak aby dítě mohlo zrát, učit se a celkově se vyvíjet.

Teď jsem slyšela nedávno názor (ve škole) že jednou z příčin nesoustředěnosti a roztěkanosti dětí a tím i slabších výkonů ve škole nebo předškolní výchově, je přehnaně moc podnětů. Vzpomněla jsem si na dětské pokoje plné barev a nepřeberné množství různých hraček. Často jsou to hračky typu barbie nebo růpzné "hotové" hračky kde už dítě samo dál nic nyvymýšlí, nesestavuje, nezlepšuje, protože jsou ty hračky dokonalé samy o sobě, tak mě napadlo, že v tomto případě opravdu malý potenciál u něčeho vydržet a na něco se soustředit.

Zajímá mě váš názor a zkušenost z praxe s dětmi.

Pokud bych to brala podle svoji 8lete netere, tak zahlcene jsou. Spousty hracek, Vanoce jsou v podstate zne. Mala je velmi aktivni, u niceho moc nevydrzi, skoro necte, protoze to neni dostatecne rychle... Pritom moc hezky kresli a je celkove manuelne zrucne, ale bohuzel u toho nevydrzi ~;((
Bohuzel cast pribuzenstva si neda rict a darky se pomalu prehazuji vidlema.

Ano, myslím si, že děti jsou zahlcovány přemírou podnětů. Barvami, hračkami, jídlem, televizí, velkým množstvím příprav do školy a kroužků.

Děti jsou zahlcovány podněty už od doby, kdy je ještě nejsou schopny vstřebat. Moje osobní teorie je ta, že mnoho uplakaných a neklidných miminek by bylo naprosto v klidu, kdyby neměly kolem sebe mechanické pultíky, zvukové hračky, kolotoče nad postýlkama apod. Ovšem, nemohu k tomu doložit studii, praktikovala jsem opačný postup (tzn. bezpodnětový) pouze u jednoho dítěte.

Jsem také přívržencem tohoto přístupu, mám to ověřeno v praxi z jedné komunity, kde se to víceméně praktikuje. Nezahlcuje se dětem záměrně mysl, ale to je asi na jinou diskuzi. Je to úspěšný model, děti jsou dnes už ve věku přes 15 let takže vím, že to funguje, bohužel nebylÿ příliš schopné začlenit se do normální školy, protože je tam šikanovali a ony se nezvládaly bránit, nechápaly chování ostatních děti, takže takové relativní mínus.

A nanto,
ja si to taky myslim, ale nekde jsem to i cetla, uz si to presne nepamatuju, ale neco cim vic deti koukaly na televizi a hraly PC hry, tim byly mene soustredene. Kamradka to sledovala u syna, on by se samozrejme vydrzel divat na kreslene filmy celej den kazdej den, a kdyz to najednou vyrazne omezeli, tak se ji jevil mnohem klidnejsi a schopen se lepe soustredit....prej

Súhlasím s názorom, že dnešné deti majú nadmieru podnetov a že im to do života ubližuje.
Kolotoč nad postieľkou alebo zaujímavé hračky ani nevnímam ako veľký problém, horšie je, že dnešné detičky často sedávajú hodiny pred televíziou a pri počítačových hrách, viac, než je pre ne dobré. O to menej času trávia bežným životom rozhovormi, spoločnými hrami a prácami vnútri aj vonku so svojimi rovesníkmi a rodičmi atd. Televízia a poč.hry do detí hustia také množstvo rôznorodých podnetov za minútu, že deti si privyknú byť pasívnym prijímateľom podnetov a potom žiaľ všedný život a normálna komunikácia, učenie, hry, práca a pracovné zošity v škole a pôsobia na nich ako nudné, pomalé, nezáživné, nie akčné... je to veľká škoda.

Můj názor je docela jiný. Roztěkané byly děti vždycky, ale až v posledních desetiletích se stává školní příprava tak náročnou za sicflajš a soustředění a domácí přípravu, že se ukázalo jako nutnost některé typy dětské divokosti kvalifikovat jako nemoc (mírně nadsazeno).
Náročnost školy nebo celková náročnost cílená na dítě se neustále zvyšuje. Děti jsou ale pořád stejné. Takže logicky čím dál víc jich nevyhovuje požadavkům školy, školky, kroužků...

Pak je tedy otázka, proč tolik klesá úroveň znalostí dětí (na ZŠ) a proč se v současnosti učitelům tak špatně ve školách učí (neukázněné, nepozorné, vyrušující děti). Je mi jasné, že faktorů je zde více, například nesporně je to ekozátěž, způsob výchovy atp..

Ananto, je to hlavně "volnou" výchovou, která se dnes tak ujímá. Nikoho nezajímá, že tento typ výchovy byl zaváděn už před dvaceti lety v americe a výsledkem jsou často "tupé" a agresivní děti...není vyjímkou že je žák po absolvování střední školy negramotný.
Stačí se podívat do některých diskuzí na zuřící maminky, které vyhrožují, jak by s učitelem zatočily, kdyby se opovážil dítěti vytknout třeba namalované nehty...nechci se tu bavit o namalovaných nehtech, zda ano či ne, ale učitelé jsou v dnešní době dost v kleštích. Nemohou u dětí mít žádnou autoritu, když sami rodiče je v agresivitě a opovrhováním jimi podporují.
Samozřemě ne všichni učitelé jsou kompetentní toto povolání vykonávat a určité usměrnění jejich přístupu je někdy na místě...nejlepší bude zase ta zlatá střední...ne přehnaná hysterie, pokud našemu Jiříčkovi za sprosté nadávání učiteli nakáže třídní stát patnáct minut v koutě.

ytesat do kamene...